Sny se plní - Kapitola 1: Zjevení

20. února 2011 v 10:15 | Izzy |  >>>Povídky na pokračování<<<
 Tak, tady je první povídka ode mě na tomto blogu.. tak čtěte a ište komentíky. :) ^^


...The dreams come true...


    "Izz! Izz, vstávej!" Křičel Isabelle její mladší bratr Jacob
"hee? proč mě budíš v takovou brzkou hodinu ranní, blbečku?" Zamumlala ještě rozespale starší sestra.
"Jak to myslíš, brzkou hodinu? Vždyď je už půl osmý ráno.." Podivil se
"No dyď! pro mě je brzká hodina až do 9 hodin.. takže si ještě počkáš...." Odsekla a zavrtala se ještě více do peřiny, z pod které jí čouhalo jen pár pramenů rudých vlnitých vlasů..
"O.k... Jak myslíš.. " řekl bratr až moc vlídně na jeho vkus, takže bylo tak nějak poznat, že něco chystá. a také že ano. Ani ne za dvacet vteřit pomalu přiťapkal Jacob k Izzyině posteli a vylil na ni kýbl studené vody... Než stačil mrknout Isabella už vyskočila z postele a hnala ho po shodech dolů ven z baráku a oběhli si tak celou vesnici.
"Za to zaplatíš, blbečku malej!!!" Křičela na něj už energicky Izzy a přidala více do sprintu.
"Ale vstala jsi? vstala!!" zařval na odpověď.
Vtom ho ale něco čaplo za rameno a pak už jenom slyšel švitořit ptáčky nad hlavou..... Pak už nic
                                                                               *
   "Muselas ho opravdu praštit, Isabello Anne Grófová??" Otázal se panovačný otčím své na kost mokré nevlastní dcery.
"Ten parchant mě polil vodou! Úplně bezdůvodně!!!" Bránila se Izzy, ale marně.
"To je sice fakt," řekl s pozdviženým ukazováčkem ke stropu jídelny ,"ale ona nechtěla vstávat, jak jsem jí řekl před tím, než jsem na ni vylil celý obsah kýble." Dodal a důležitě se podíval na svou sestru. Ta mu však odpověděla jinak:
"Ty...Já tě fakt jednou! AAARGGGH!!!" a odešla do pokoje. estou po něm ještě hodila kýbl, co odhodil u její postele, když prchal pryč od rozzuřené Isabelly. Otčím vyšel po schodech k jejím dveřím a mírně zaťukal.
"TÁHNI! nechci s tebou mluvit, parchante!" Rozkřičela se Izz s domněnkou, že za dveřmi stojí Jacob.
"Tak takhle se mnou mluvit nebudeš, mladá dámo! Od teď máš domácí vězení na 2 týdny!" Křikl odčím odcházejíc zpět do jídelny.Isabella vystřelila jako torpédo ze dveří za jejím odčímem a zavolala na něj ze schodů dolů do jídelny: "Cože?! to mi nemůžeš udělat! Mám jít s Erikem a Riu do kina na Černou labuť! prosííííím!!!" lezla po kolenou Izz před svým otčímem.
Otčím si ji změřil svým přísným okem a poté dodal:
"........3 týdny.." a dál si četl Deník sport na jeho oblíbeném místě v rohu u stolu.
"NANIIIIII?!!!" Naštvala se Izz
"Jestli budeš dále takhle odmlouvat, tak ti domácí vězení ještě o týden zvýším." prohlásil, aniž by odtrhl oči od novin. Isabella ve stylu "želva" odkráčela po schodech, že se převleče a bude kreslit plánek s názvem "JAK ZABÍT OTČÍMA-ČÁST 51.". Ano, je to tak.. tohle se neděje poprvé. a to jsou teprve 2 roky, co se Hans vdal za Izzyinu matku a nastěhoval se k nim. Isabella se s ním už od začátku moc nepohodla, ale s vzrůstajícím Hansovým věkem je stále nesnesitelnější.... Občas to říkává i Isabelliina matka Zeta. Teď, kdž je hezky v suchém oblečení a umytá, může začít kreslit. I když si teď pomyslela, že při vlažné sprše ze sebe smyla aspoň tochu té zloby na otčíma, stále bude plánovat pomstu...
       To jí začalo zhruba po 15 minutách nudit, tak si pustila nějakou klidnější hudbu a kreslila něco jiného. Kreslila až do večera, kdy přišel bratr Jacob s tím, ať už shasne světlo a jde do postele, že to prý vzkazuje Hans. Izzy to nevadilo, protože tak to chodí každý večer, a ona si stejně čte, nebo maluje pod peřinou a hudbu poslouchá do sluchátek, takže o ní nikdo neví. zhruba ve 23:15 už se jí klížily oči a rozhodla se,že už si půjde lehnout. Odložila tedy desky, na kterých měla štoš čistých bílých papírů, tužku, gumu a ořezávátko a černo-červený MP3 přehrávač. Naposledy se podívala na nejbližší zeď, u které měla hlavu na polštáři. Měla na ní ověšené obrázky, co kreslila. Byla blázen do Anime a ještě větší blázen do jedné postavičky... Kakashi Hatake. celá zeď byla poseta jeho portréty a u toho byla namalovaná srdíčka. Kdyby to její otčím viděl, tak by ji asi přetrhl a poučoval by ji, že je to nereálné, ať si raději najde nějakou celebritu, jako to dělají NORMÁLNÍ lidé. Ale Izzy nikdy nemohla pochopit například fanynky Justina Biebra. Jak jsou do něj blázen a jak vyhrožují každé jeho přítelkyni, že ji zabijou atd..... Prostě hrůza a děs... proto se dala Izzy na kreslenou postavičku, ikdyž sama věděla, že se nikdy nestane, že by třeb ožil do reálného světa.
"Je to až moc utopický...." řekla si pro sebe Izz a usnula.
                                                                           *
 Je okolo půlnoci... Vítr buší do oken a Isabelle se zdají hrozné sny....
         
  Bouřka.. všude lítají blesky a zem se otřásá pod jejich bitím.Všechno je tak temné a tajemné..
Vypadá to jako peklo. pomyslel si Izz v tom snu. Všude po stěnách, skalách a stromech lezou démoni a jiné nestvůry z podsvětí. Zabíjí lidi..Ale na Izz se jenom podívají svýma hrozivýma prázdnýma očima a odběhnou si zakousnout někoho jiného, kdo je opodál.
Nevěděla proč, ale ty potvory jí nevadili... Najednou se tam objevil jakýsi muž. mohl mít tak metr osmdesát, ale necelých. Věděla, že metr osmdesát měří její otčím, ale tenhle? Tenhle maník byl o něco menší. Když se na tu postavu ořádně podívala, někoho jí připomínala... Měla tu postavu před očima a nemohla si ani zaboha vzpomenout, kde tu postavu viděla.. Nebylo ani tak divu, protože postava byla špatně v tom šeru vidět. Spíše to byl obrys. Ale jak se tak podívala na ty vlasy, začínala si vzpomínat.... Ten nos, ty vlasy...vlasy....Pane bože! už vím! pomyslela si a zatajila dech..

   

    Probrala se... Znovu ten samý sen.. stále dokola... Izzy to už vyčerpávalo tak snad už dnes dnes poprosí maminku Zetu o nějaké bilinky na uklidnění. Vítr stále bušil do oken, ale ne tak moc. To co ji v tu chvíli uklidňovalo z hrozivéhu snu byl déšť, co bubnoval do oken. Podívala se ven z okna.
                                                                         
....
"Aha...úplněk." řekla potichu a otevřela okno, aby se mohla podívat lépe. Byl nádherný a svítil oranžově. Musela nechat otevřené okno a dojít si pro mobil, aby si ten zázrak mohla vyfotit. Vytáhla mobil z nabíječky, nastartovala fotoaparát, ale když e otočila, okno bylo zavřené...
    "To je zvláštní, jsem si naprosto jistá, že jsem ho nezavírala...." řekla si vduchu a okno znovu otevřela. párkrát vyfotila měsíc, odložilamobil na noční stolek a dál se jentak dívala na měsíc.... Vítr jí čechral vlasy a drobné kapičky deště pomalu vymizely úplně... Přestalo pršt  vítr se dal také do klidu... Izzy stále ještě hypnotizovala ten krásný měsíc... Najednou někdo za ní prohlásil...:
                                                                       
.........
    "Yo... podívání naživo na úplněk. Tomu se nic nevyrovná. Sám v době úplˇku vysedávám na střeše a pozoruji ho až do svítání....Ale už bys  to okno mohla přeci jen zavřít. Je tu dost zima a mohla by ses nachladit..." 
Isabella se prudce otočila a vytřeštila své zelené oči ta postavu.. měla ten samý obrys a výšku, jako měla ta postava ze snu... I ten hlas se jí zdál povědomý.když rozsvítila malou lampičku na nočním stolku,viděla postavu jasně a zřetelně... Isabella se na něj ještě jednou podívala a když se jí postava podívala do očí, úplně zkameněla a přestala dýchat...
"He? Děje se něco? mám něco na hlavě, nebo tak něco? je možné, že mám vlasy plné listí.." řekl muž a usmál se.
Vtom Izzy viděla už jen temnotu před očima a dál už si nic nepamatovala.......


Tak, doufám, že líbilo ^^ please, pištekomenty :))) 
                                                                         















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama